Jsem oběť. Neuštknul mě had, nekouslo mě žádné zvíře, nikdo mě nepřepadl ani neznásilnil, ale přesto jsem oběť. Jsem obětí nadšení vlastního muže, jeho neutuchající energie a touhy po novém, lepším a větším... domě :)
Jak se mu povedlo mě přesvědčit? Kde jsem sakra nechala rozum? Proč jsem souhlasila s tím, že se odstěhujeme z domu, který máme 2 roky? Na co jsem myslela? Já nevím, jeho metody jsou naprosto neuchopitelné. Já jsem impulzivní, možná trochu melancholická a on je realista, stojící oběma nohama na zemi, workholik a konzervativní až běda. Tak jak se mohlo stát, že já chtěla zůstat na místě v domě, který jsme si koupili a vybavili ke své spokojenosti a on chtěl kupovat pozemek a stavět nový (lepší, větší, dokonalejší) dům? Pravda, trvalo mu více než půl roku, než mě přesvědčil a dalších pár měsíců, než jsme sehnali pozemek, ale přesvědčil... jak k tomu došlo nevím, ale soustředěným nátlakem a neustálým brbláním na adresu nedostatečné velikosti obývacího pokoje a chybějící šatny... nebo možná tím, že vlastně netlačil na pilu a jen předhazoval projekty a hledal řešení...
No, už se stalo a my máme pozemek. A je to stejné jako s domem. Samozřejmě, že jsme koupili ten pozemek, který vybral manžel jako první a mě se tak nelíbil... no, ehm, tak už ho máme koupený...
